Nejsem počítačový odborník!

Osobní počítače by se měly prodávat pouze těm, kteří úspěšně splní odborný test jak používat počítač (pokud žádný takový neexistuje, tak by měl). Když chci řídit auto, musím znát pravidla silničního provozu a mít řidičský průkaz, jinak ohrožuji sebe i své okolí. To stejné platí i u počítačů (tady to platí dvojnásob; hlavně proto, že když slyším větu ty jsi přece ten odborník na svoji osobu, tak se mi otevírá křivák v kapse).

„Ty, Franto, ty děláš do těch počítačů, mohl by ses mi přijít podívat na ten můj? Je nějaký rozbitý.” „Co tam máš za operační systém?” „Co já vim? Microsoft se to myslim menuje.” „Do Windows já nedělám. Nic o nich nevím, zavolej si odborníka.” „Ale ty seš odborník, přece o tom víš víc jak já, ty už budeš vědět.”

Ne, nebudu! Kolikrát už jsem byl nucen takový rozhovor vést, arrgh! A vždycky mi při tom pění krev v žilách! Nejsem počítačový odborník! A to, že používám unixové OS, umím si nainstalovat aplikaci a spustit ji a občas i něco nakódovat v Pythonu ze mně odborníka nedělá!

Nedávno jsem byl nucen řešit počítačový problém u jednoho známého. Koupil si hru (takovou tu za 50kč v Tescu) a nechtěla se mu na jeho stroji s Windows 7 spustit. Ok, tak co tu máme? „Chyba, nebyla nalezena knihovna XYZ.dll” A teď babo raď. Čert ví co bych měl teď udělat. Balíčkový systém jak to bývá běžné v Linuxu tu není, takže závislosti nezkontroluju. Program ldd tu asi taky nebude, nepodívám se na seznam knihoven které jsou potřeba ke spuštění hry. Kde se vůbec ve Windows nacházejí dll knihovny? Kde sakra najdu terminál? A proč se v něm polovina věcí nedá udělat? Nakonec jsem to vzdal, řekl mu, ať si zavolá odborníka a rychle utekl. Neměl jsem náladu mu vysvětlovat že já odborník nejsem, kua!

Počítačový odborník není každý kdo zná 3 a více klávesových zkratek!

Pokud počítačům nerozumím, zaplatím si technickou podporu, nebo vyhledám člověka, který se tím živí. Pokud nezvládnu ani to, nebo se mi to zdá drahé, tak ze skříně vytáhnu psací stroj a na hry si pořídím konzoli!

Počítače v žádném případě nejsou pro všechny! Za volantem také nesedí každá opice!

Pozn: Tento text neberte vůbec vážně. Před pěti minutami jsem se totiž vrátil od jednoho známého, který tvrdil že jsem „ten odborník přes počítače” a chtěl abych mu vyřešil jeden problém. Co byste řekli? Pomohl jsem mu? :)

Nesnáším počítače!

Poznámka na začátek: Toto malé povzdechnutí vzniklo během několika málo minut jako výplod mé choré mysli. Jednoduše jsem položil ruce na klávesnici a vypustil jsem ze sebe nahodilé myšlenky, které ve mně bublají a kynou již nekolik let. Nikdy jsem nebyl schopný to vyjádřit normální cestou, tak jsem zkusil automatickou tvorbu. Bez řádné interpunkce, odstavců, mezer a podobných zbytečností jsem jedním dechem sepsal to, co mně trápí už nějakou dobu. Jak jsem postupně rozebíral toto téma, více a více jsem se nořil do asociací a myšlenky se draly na povrch jedna přes druhou. Vznikal naprosto nesourodý text, který postrádá základní sloh, jednu myšlenku i jasnou pointu. Každý, koho se téma týká to snad pochopí. Nechtěl jsem vyjádřit svůj názor, ani přijít s pointou, natož pak s řešením. Prostě a jednoduše -- potřeboval jsem to ze sebe dostat. A proč to vzniklo? Každý kdo dělá do počítačů a dělal na nich nejakou seriózní práci (resp. se o to snažil) určitě pochopí, když napíšu tento seznam: GNUplot, LaTeX, X server, OpenOffice.org, Xfig, Inkscape, ...

Občas, když narazím na nějaký problém na počítači, přemýšlím, proč jsem se vlastně dal na techniku. Proč jsem se tehdy na základní škole začal zajímat o počítače? O kolik bych měl život jednodužší, kdyby počítač pro mně byly Windows, textový editor Word, internet web, a prohlížeč Explorer. Používal bych počítač jako každý druhý. Neřešil bych problémy, prostě bych zavolal odborníka, který by vyřešil všechny vyskytnuvší se problémy s tím ďábelským vynalezem minulého století. I když, možná toho ďábla trochu přeceňuju, když počítače nazývám ďábelské. Něco takového by ani ten největší komiksový padouch nevymyslel. Počítače vznikly, aby lidem pomáhaly při každodenní činnosti. Zrychlily otravné, opakující se činnosti a dovolily lidem soustředit se na podstatné záležitosti a zbytečnosti nechat strojům. Zpočátku tomu možná tak bylo. Když občas čtu články a zážitky z prehistorie výpočetní techniky, rád bych se ocitl v době, kdy první borci razili dírky do štítků, které tehdy ovládaly sálové počítače. Objevovali neznámé, každý operátor takového stroje byl matematik, programátor, elektrikář a tak trochu i kutil a dobrodruh. Tehdy to byla romantika. Jasně, každý se k počítačům nedostal. Většina práce proběhla na papíře a až později, v okamžiku kdy byl program napsán, odladěn a vyražen se přišlo k počítači a začínal samotný výpočet. Později ti dobrodruzi začali používat klaviatury, později pojmenované klávesnice. Pak dokonce i vektorové obrazovky. To bylo vzrůšo. První řádky Unixu, tehdy samozřejmě ještě neexistujícího operačního systému. Ostatně on to zpočátku ani OS nebyl. Někde jsem četl, že operační systémy, multitasking, více-uživatelské systémy, to všechno vzniklo jenom proto, že výpočetní čas těch gigantických strojů byl drahý, takže se používaly jenom na seriózní práci. Jenomže ti první dobrodruzi byli hračičkové a chtěli si hrát. A tak, aby mohli pracovat a zárověň si i hrát, implementovali něco, z čeho vznikl Unix. Víceprocesový, víceuživatelský systém. Kdybych měl možnost se vrátit v čase, vybral bych si ten okamžik, kdy Ritchie s Kernigenem sedí u terminálu PDP-11, když vytvářeli první verze jazyka B, později pak C. Chtěl bych vidět první řádky Unixu. Chtěl bych společně s nimi zažít to vzrušení z nepoznaného. Pokládat základní kameny něčeho, co ovlivní životy mnoha dalších lidí v následujících staletích (enjoy The Hell). Chtěl bych být první s diskutujích na nově vznikající akademické síti. V dobách, kdy Internet byl ARPANET, neexistovali spameři, ani se po síti neproháněly trendy puberťačky a jejich narcistické fotky. Tehdy možná ještě lidé používali počítače a ne naopak, jak je tomu dnes. Jasně, abyste použili počítač k práci, museli jste mít v hlavě encyklopedii a blokové schéma celého systému do poslední elektronky, ale když už jste napsali program, byl váš! Fungoval a na to jste se mohli spolehnout. Ne jak je tomu dnes. Vícejádrové stroje, gigahertze, gigabajty, SSD disky, pakety obletí svět za pár milisekund. Ale stále se pachtíme s problémy, z minulého století. Navíc se k tomu přidaly problémy další. Používání počítače k seriózní práci je dnes ošemetná záležitost. Přináší více starostí a problémů jak užitku. Programátoři už neví nic o fungování procesoru, na co je dobrý tranzistor, nebo jak funguje bootloader. Proč se o to zajímat? Dnes se programuje vysokoúrovňově. Jsme naprosto izolováni od stroje na kterém výsledný kód pojede. Optimalizace je sprosté slovo a při vývoji programů se neuvažuje, prostě se buší do klávesnice. To mi občas připomíná to o té tisícovce šimpanzů, kteří možná za tisíc let nabuší do psacího stroje nového Shakespeara. Možná nabuší, spíš ale ne. I uživatelé jsou dneska jiní. Už to nejsou geekové, kteří se vzájemně znají z univerzit. Jsou to obyčejní lidé z různých oborů. Jejich smyslem života není počítač. Takoví uživatelé chtějí programy hotové, nechtějí si nic programovat, nechtějí nic řešit, chtějí pracovat. A také chtějí programy rychlé. Barevné. Animované. Funkční. Spolehlivé. A hlavně je chtějí včera a nejlépe zadarmo. A to je asi ten největší kámen úrazu. Programátoři jsou jen lidé. A jakmile se kódovaní stane prací a ne jen koníčkem, jakmile se kódováním musíte živit a ne si jenom hrát, posunují se i vaše priority. A pokud ne, nadřízení vás donutí. Pak už si nemůžete dovolit ten luxus sednout si, před implemetací té zajímavé fičury, k emailové diskusi a s kolegy z vedlejší instituce probrat možné implementace a popřemýšlet nad rozhraním. Ne. Musíte kódovat rychle a bez keců. Hack or die! Implementace se mění za pochodu, stejně jako zadání. Uživatel tlačí na termíny, nadřízený zase na finance. Vzrušení prvních hackerů ustupuje stresu a rozladění. A důkaz? Stačí se podívat na jakýkoliv program z minulého století a z poslední doby. Spousta lidí nadává na CVS, na X server, na HTTP protokol, na všechny ty staré vykopávky, které by už měly zemřít na smetišti počítačových dějit. Způsobují nám žaludeční problémy, kdykoliv na ně pomyslíme. Silně nevyhovují dnešním potřebám. Ale sakra! Pořád se používají! Tehdy se programy dělaly s láskou a rozumem. Jediný důvod, proč neustále zrychlujeme počítače, zvětšujeme paměti a zrychlujeme připojení k internetu je přítomnost těchto archaických programů. Lepí se na ně další a další vrstvy, které řeší problémy vrstev pod nimi. Další a další tuny tmelu, který to drží pohromadě. O co jednodužší by bylo je vyměnit. Udělat jeden rázný krok -- vyměnit ten šrot za nový, lesklý a nablýskaný, který dalších pár let vydrží. Pro příklady nemusím chodit daleko. A hned dám jeden za všechny -- IPv4 versus SSL, IPsec, QoS. Vždyť IPv6 už je tu nějaký ten pátek. O vyčerpání adres z čtverkové verze se mluví už dlouho. Ale stále se lepí vrstvy a zpevňuje se to tmelem. A proč? Manageři by nejspíš začali okamžitě mluvit o penězích a zbytečných investicích. Síťaři zase o zbytečné práci pro nic. Uživatelé by řekli: ”WTF?” Začarovaný kruh. IPv6 nepřináší nic tak důležitého aby to technici začali nasazovat do praxe. Uživatelé si to nežádají, protože ani netuší proč by je to mělo zajímat. Manageři zase mluví řečí peněz a jsou tedy z jiného světa. A to všechno jenom proto, že se ke klávesnicím dostali obyčejní uživatelé. Na internet přišli investoři, firmy a jiná havěť. Z prostoru mezi klávesnicí a židlí se vytratili dobrodruhové, oldschool hackeři a různí vědátoři. Z programů se vytratil zdravý selský rozum a nahradily jej peníze a tmel. Programuje se rychleji než se vůbec začne uvažovat. Programy se nedělají s láskou a rozvahou, ale s deadlinem v kalendáři a osmi-hodinovou pracovní dobou. To proto dnes raději lpíme na těch starých vykopávkách. Protože ty fungují. Jsou robustní a i když nevyhovují dnešním potřebám, je jednodužší, rychlejší a levnější je přiohnout, než znova implementovat. A pokud se tohle nezmění (jakože asi ne), tak si svá osobní pekla při používání zkamenělin musíme trpět. Včera, dnes i zítra. Lepší to nebude, leda bych se šeredně mýlil...

Poznámka na konec: Kdo nabyl dojmu, že mám pifku na open-source svět a tu tak zvanou ”komunitu”, tak to ROZHODNĚ není pravda. To je nejspíš jenom zdání a fakt, že posledních několik let ujíždím na OSS software to jenom podpořuje.

Pomlčka, spojovník a minus

Sám v tom občas dělám chyby. Když potřebuji něco rychle napsat, místo pomlčky používám spojovník. V důležitých textech si ale dávám záležet a oba tyto znaky důsledně rozlišuji. Z typografického i pravopisného hlediska se totiž jedná o různé znaky, které mají svá vlastní pravidla použití.

Spojovník (-), také označován jako divis, se používá pro spojení slov ve vztahu souřadném. Má délku jedné třetiny čtverčíku. Najdeme jej na klávesnici, a proto se používá nejčastěji. Téměř každý druhý text psaný ve Wordu, nebo na webu obsahuje tuto chybu. Pro správné použití vizte http://prirucka.ujc.cas.cz/?id=164

Pomlčka (–), v typografii označována jako pauza, je oproti spojovníku graficky delší a v textu se používá např. k vyjádření přestávky v řeči, uvození přímě řeči, k vyjádření rozsahu, apod. Nutno dodat, že existují dvě pomlčky — dlouhá pomlčka o šířce jednoho čtverčíku a normální pomlčka o šířce půl čtverčíku. V anglické literatuře se používají obě. V česky psaném textu se nejčastěji používá půl čtverčíková, na čtverčíkovou můžeme nejčastěji narazit v poezii. Pro správné použití pomlčky vizte http://prirucka.ujc.cas.cz/?id=165

Srovnání: −, –, —, - (minus, pomlčka, dlouhá pomlčka, spojovník). 

http://cs.wikipedia.org/wiki/Pomlčka 
http://typomil.com/sazba/interpunkce.htm 
http://en.wikipedia.org/wiki/Em_(typography)

*** Čtverčík (anglicky em) je délková jednotka používaná v typografii. Jeden čtverčík má velikost šířky písmena M.

Svobodný software = komunismus?

V jedné internetové diskusi jsem narazil na velmi zajímavý názor, který stojí za to si zapsat. Již několikrát jsem totiž četl/slyšel úvahy o tom, že svobodný software je to samé co komunismus – tedy "všechno všem". Není to tak úplně pravda a autor následujícího výroku to hezky shrnul:

— Svobodný software není ani plně komunistický ani kapitalistický.Svobodný software nekrade cizí majetek (kolektivizace), není centrálně řízený, nevyužívá strach jako jendu z hlavních motivací. Svobodný software nemá ani za cíl vlastnit a vykořisťovat či zotročit či ovládat druhé, ani vlastnit kapitál. Není postaven na principu pyramidy a hamty hamty, ať mám víc než tamty. Svobodný software je bohužel možná pro pár bláznů, ale já určitě chci být jedním z nich. —

Facebook chat

Na začátku tohoto roku (konkrétně v únoru) začal chat na Facebooku využívat technologie XMPP, neboli Jabber. Tehdy jsem to vyzkoušel, zjistil že to funguje a poté jsem to úspěšně zapomněl. Tehdy (a dodnes) jsem úspěšně používal Jabber a víc jsem nepotřeboval. Spousta lidí (čti většina) ale zná pouze ICQ a Facebook a něco jako Jabber je pro ně neznámé slovo. Co to ten Jabber vlastně je?

Jabber je otevřený protokol založený na XML, který je vhodný pro instant messaging. Řečeno pro obyčejné smrtelníky - je to kolega ICQ. Pokud tedy chcete být online a ve spojení se svými "kamarády" na Facebooku, stačí vám obyčejný IM klient, který podporuje XMPP protokol. To je dneska téměř každý kromě oficiálního ICQ :)

Proč to sem vlastně píšu? Nějak mi dochází trpělivost a síla neustále vysvětlovat lidem z mého okolí, proč nemám ICQ a co to je ten Jabber. Oni by se se mnou chtěli spojit, ale znají jenom ICQ a nic jiného se nechtějí učit. Já mám jenom jabber a nic jiného si pořizovat nehodlám. Výsledek? Nedomluvíme se :) Jediné řešení je využít FB chat. To je asi nejschůdnější řešení. FB účet má dneska téměř každý druhý a spousta lidí využívá pro ICQ různé klienty, které umí i XMPP protokol. Není proto nic jednoduššího si nastavit například Pidgin, QIP Infium a další.

Na stránce http://www.facebook.com/sitetour/chat.php se dá najít informace o tom, jak se připojit na FB chat pomocí klienta, který podporuje XMPP protokol. Lehčí to být nemůže...

http://blog.facebook.com/blog.php?post=297991732130
http://www.root.cz/zpravicky/facebook-nyni-z-jabber-klienta/

Narcistická onanie

Je to dnes v módě. Je to trendy. Prostě to frčí. Kdo chce být "in" musí mít na svém Facebook profilu alespoň jednu fotku, na které stojí před zrcadlem s našpulenou pusou, případně nějakým "cool" výrazem. Největší "hustoborci" a "hustoborky" mají tahle umělecká díla černobílá, případně v emo stylu.

"Ty seš úplně mocinky klásný *muck*!!!" Za takový komentář pod emo portrétem by někteří i zabíjeli. A negativní komentáře rýpalů a závistivců? Smazat. Přece si nebudu snižovat ego kvůli dinosaurovi, který nechápe umění. Tak rychle pro mobil a k zrcadlu! Na co ještě čekáte? Nahrát na Facebook a rychle honit ego!

P.S. Tohle povzdechnutí je psáno s pořádnou dávkou nadsázky. Ti kdo ho nechápou, nebo nerozumí psanému textu ať raději mlčí...

Tetris podle XKCD

Dneska jsem narazil na tuhle flashovou hru, která se inspiruje v starém dobrém tetrisswfme.com. Nevím jak vy, ale já jsem neuhrál ani bod :)

Zajímavý je také tento jedno-obrázkový komiks na xkcd s názvem Hell. Nabízí se otázka: “Kdo se inspiroval kým?” Jak znám xkcd, tipuji že to byl právě autor komiksu, kdo první přišel s nápadem. Ale je to jen můj dohad…

Mimochodem, přeložený komiks vyšel i na abclinuxu.cz pod názvem Peklo.

Hell

Počítače s Linuxem ohrožuje vir?

Na serveru Technet.cz jsem náhodou narazil na zajímavý článeček s názvem Počítače s Linuxem ohrožuje vir, který se šířil bez povšimnutí půl roku. Ještě než jsem dočetl nadpis, musel jsem se podívat do kalendáře, jestli není apríla :)

Co se doopravdy stalo?

Tvůrci jistého open-source projektu, konkrétně Unreal IRC, zveřejnili na svém serveru novou verzi programu Unreal IRC 3.2.8.1 v komprimovaném archivu. Někdy v listopadu 2009 však na jednom mirroru (tzn. serveru, který zrcadlí obsah původního zdroje) došlo k náhradě tohoto souboru za jiný, který otevíral zadní vrátka do systému uživatele.

Tato upravená verze dokázala spouštět jakékoliv příkazy pod právy uživatele, pod jakým byla spuštěna. V žádném případě však nedokázala získat práva jiného uživatele (a tedy ani roota, pokud ovšem uživatel nebyl negramotný idiot).

Zdroj, ze kterého jsem tuto informaci čerpal je na fóru výše zmiňovaného projektu: Some versions of Unreal3.2.8.1.tar.gz contain a backdoor.

Proč je článek na Technetu blbost?

Pokud zanedbám fakt, že se nejedná o virus (virus se totiž musí šířit sám od sebe), pak je naivita článku především v tom, že předpokládá rovnici Windows = GNU/Linux. Vysvětlím:

Bežný uživatel klikač si na svůj OS Windows instaluje nové programy tak, že na internetu najde EXE spustitelný soubor, stáhne jej a spustí.

Bežný uživatel klikač si na svůj OS GNU/Linux instaluje nové programy tak, že si je pomocí tzv. repozitáře (což je takový sklad všech aplikací, které daná linuxová distribuce nabízí) vybere a nainstaluje.

A zde je vysvětlení. Zatímco náš klikač na Windows použil neznámý server, na kterém našel neznámý exe soubor, který mohl být klidně zavirovaný, obsahovat trojské koně, či jiný záškodnický kód, klikač na Linuxu využil známý a ověřený server, ze kterého stahují stovky lidí denně. Navíc se aplikace do repozitáře ověřují a hlídají je lidé, kteří dané věci (snad) rozumí. Také je zde ještě jeden důležitý fakt – každý balíček s aplikací, který se vyskytuje v repozitáři má svůj hash (otisk), který se před instalací kontroluje. Pokud tento otisk nesedí, aplikace se nenainstaluje. Pokud by se tedy stalo, že mi někdo poslal falešný balíček obsahující škodlivý kód, tento se nenainstaluje, protože nebude sedět otisk, který byl vytvořen pro původní balíček.

Tento údajný vir, který se měl údajně šířit bez povšimnutí půl roku celým linuxovým světem však nebyl v repozitáři žádné distribuce. Byl pouze na serveru vývojářů aplikace. Aby se dostal do nějaké distribuce, musel by jej administrátor repozitáře stáhnout a připravit z něj balíček, který by si pak mohli uživatelé stáhnout. Jenomže lidé, kteří se starají o repozitáře nejsou blbí (snad), a pokud se náhodou stane, že jim něco unikne, nestane se tak v celém linuxovém světě, ale jenom v dané distribuci.

Závěr?

Buď je okurková sezóna, anebo autor výše zmiňovaného článku na Technetu je (a teď to nemyslím nijak osobně, prostě jen konstatuji fakt) nekompetentní a neměl by psát o linuxové tématice. Možná jako recenzent mobilních telefonů by se uživil lépe. * *

Read the rest of this post »

Překrásný nový svět

Velký bratr přichází!? Ale kdeže. S tím naprosto nesouhlasím.

Poslední dobou se všichni "odborníci" na sociální sítě a web 2.0 shodují v tom, že pokud bude vše pokračovat stejným tempem, za chvíli nad námi bude dlít Velký bratr, na internetu budou hlídkovat příslušníci ideopolicie a všichni budou žít ve strachu o svoje osobní údaje.

S tím ale nemohu souhlasit. Já si totiž myslím, že nás čeká překrásný nový svět. Možná nám bude trochu horko, tipnul bych to na 451 stupňů Fahrenheita, ale stále to bude zářivá budoucnost

Vždyť v honbě za pohodlím a za lepšími službami jsou na sebe lidé ochotni napráskat cokoliv. Za SMS zdarma dají telefonní číslo. Za hezčí barvičky na Facebooku "napráskají" svoje kamarády do dalších zajímavých skupin...

Kde prodávají nejlepší pivko? Hoďte na síť svoji aktuální pozici a možná vám ve skupině "The best beer" poradí! A až vám to pivečko donesou na stůl, nezapomeňte jej vyfotit na svůj naleštěný smart phone a sdílet s "kamarády". Co na tom, že v EXIF se objeví vaše jméno, pozice, čas i další zajímavé údaje. Nemám přece co skrývat (protože ten, kdo něco skrývá, je přece gauner a kriminálník). Navíc takové údaje nejsou důležité.

Jak já se už těším! Půjdu po ulici a na mém _always login_ smart phonu zabliká informace, že pár kroků odemně je prodejna dobrého vína. A o ulici dál si ho můžu nechat dárkově zabalit, když už má manželka ty narozeniny. "Manželka má narozeniny? A odkdy jí chutná červené víno?" Proč si pamatovat takové zbytečnosti, když Síť to ví za nás a lépe. Překrásný nový svět!

Článek na Zdrojaku: Ve svém počítači jste náš program nikdy neměl!

Šifrování emailů

V době dnešních sociálních sítí je obzvlášť důležité chránit si svá hesla a jiné údaje před krádeží. Je až s podivem, kolik lidí vůbec netuší, jak je internet nebezpečné médium a chovají se nezodpovědně. Jako příklad uvedu emailovou komunikaci, kterou dnes používá asi každý uživatel internetu.

Myšlenka elektronických zpráv se datuje přibližně do 60. let 20. století. To tady ještě nebyl internet, ale ARPANET. V té době byla duležitá pouze jedna věc: „Aby to fungovalo“. Z toho vyplývá jeden vážný nedostatek - většina komunikačních protokolů internetu NENÍ bezpečná.

Pro odesílání emailů a pro komunikaci emailových serverů se používá protokol SMTP, který je definován v RFC821. Protokol SMTP je čistě textový (jako většina jiných internetových protokolů), to znamená že kdokoliv si může obsah zprávy přečíst a vy o tom ani nemusíte vědět. Je to stejný princip, jako když posíláte pohlednici z dovolené.

To ale není jediný bezpečnostní problém, který může nastat. Jelikož se vše posílá jako čistý text, není složité odeslat email pod cizí emailovou adresou. Možná si vzpomínáte na nedávnou aféru s Českou spořitelnou a phishingovým útokem.

Read the rest of this post »